Zdá se Vám, že svůj život nemáte pod kontrolou? Myslíte si, že máte malý vliv na to, co se vám v životě děje? Jako by nějaká mocná síla předurčovala to, co se vám stane. Řada lidí, které jsem poznala jako klienty při koučování (coaching) se s tímto postojem ztotožňuje a říká „jsem smolař“, nebo „to je osud“ apod. Důvodem našeho životního štěstí a (ne)spokojenosti však mnohdy není onen osud, ale my sami… resp. procesy, které probíhají v našem podvědomí.

Za činností našeho podvědomí stojí elektrické, chemické a biochemické reakce

Lidská psychika má část vědomou – naše bdělé myšlenky, představy, vjemy, koncentraci, vůli. Tato část, zvaná též vědomí představuje zhruba 15% naší psychiky. Velkou část, až 85 %, pak tvoří nevědomá část, zvaná podvědomí. V podvědomí je ukryto všechno to, co si neuvědomujeme. Do této oblasti patří i fyziologické funkce našeho těla např. dýchání, udržování krevního tlaku, trávení, běžné pohybové úkony např. při psaní, chůzi apod. Podvědomí tvoří zkrátka všechno to, na co usilovně nemusíme myslet, to co je zautomatizované. Za činností našeho podvědomí stojí elektrické, chemické a biochemické reakce tělního fungování.

Podvědomí nerozlišuje mezi tím co je pro nás dobré a co nikoli

V podvědomí, sídlí návyk, zautomatizovaný vzorec. (Fyziologicky se jedná o synapse, nervová spojení v našem mozku.) Tento vzorec platí nejen pro již zmíněné tělní funkce, ale také pro naše myšlenky, pocity a představy a vztahuje se i na naše chování. Naše chování vychází jednak z volní části našeho vědomí (uvědomujeme si, jak jednáme a je to v souladu s tím co chceme) ale také, (a to z větší části) z našeho zautomatizovaného podvědomí. Řadu věcí děláme povědomě, nemusíme nad nimi přemýšlet, je to pro nás rychlejší a jednodušší. Automatismy, ale nemusí být vždy prospěšné. Naše podvědomí totiž nečiní rozdíl mezi tím, co je pro nás dobré a co špatné. Mnozí lidé, se kterými jsem se setkala jako kouč (koučka) si například generalizovali svůj strach jako naučený a silně zakotvený vzorec chování, který je paralyzuje v denních činnostech. Pro jejich život to znamená nespokojenost a neúspěch.

Příběh Moniky

Jako klientka na životní koučink (life coaching) mě navštívila slečna Monika. Monika pracovala jako koordinátorka projektu. Byla zodpovědná a pečlivá. Ke své práci dokázala zpracovat všechny potřebné podklady. Monika měla velký strach ze svého autoritativního šéfa. Při rozhovoru s ním červenala, měla sucho v ústech, koktala a nemohla vyslovit souvislou větu. Když se blížil mítink, kde měla prezentovat výsledky projektu, byla vždy nesvá a často hledala důvody, jak na mítink nejít.

Monika byla zpočátku přesvědčená, že nenese za to, co se jí děje, a za svoje pocity a myšlenky žádnou zodpovědnost. Myslela si, že vůbec nemá vliv na to, co se jí děje. Nerozuměla tomu, co v ní vyvolávaly situace při setkání s šéfem, a proč měla tak nepříjemné pocity, když se jí na něco zeptal. Situace byla tak vážná, že chtěla dát výpověď z práce.

Při koučování jsme našly příčinu, a sice automatickou reakci, která měla důvod v zakořeněné myšlence v Moničině hlavě a sice „nejsem dost dobrá, to nezvládnu“. Tento myšlenkový vzorec naskakoval vždy, když se Monika setkala se svým šéfem. Při koučinku si Monika uvědomila, jak je důležité opustit špatný myšlenkový vzorec a nastavit jiný. Přišla také na to, že ona sama je zodpovědná za to, jak se v takových situacích chová a že je v její moci změnit svůj postoj a své chování. Svá setkání se šéfem začala vnímat jako trénink k tomu, aby se zbavila nepříjemných projevů, viděla sama sebe jako někoho, kdo prostě trénuje. Myšlenku „nejsem dost dobrá, to nezvládnu“ se jí podařilo vyměnit za konept „zvládnu všechno, co budu chtít, stačí jen trénovat.“

Změna neuronové vazby

Díky koučinku si klienti poměrně rychle dokáží uvědomit, které automatismy jsou v jejich životě škodlivé a zatěžují je. Automatismy se dají ovlivnit změnou neuronové vazby. Během koučinku klademe tzv. hluboké koučovací otázky, kterými škodlivé automatismy – vzorce uložené v podvědomí pojmenujeme a tzv. zvědomníme. Vědomé myšlenky a pocity máme tak pod kontrolu, nejsme od nich izolovaní a můžeme je měnit. Stáváme se tak více zodpovědní za to, co se nám v životě děje a především máme svobodnou vůli rozhodnout se. Neříkám, že je to lehké, ale vyplatí se to.

Mirka Bartošová, váš životní kouč.