DOBRÝ KOUČINK

Ve své praxi koučky se velice často setkávám s tématikou stresu a nespokojenosti na pracovišti. Klienti se ocitají v situacích, kdy vnímají neporozumění, nespravedlivost a často se cítí bezmocní to změnit. Když se na takovou situaci podíváme pohledem „pod lupou“, většinou zjistíme, že jednou z příčin, proč se lidé necítí ve firmě dobře je to, že spolu nedostatečně či nekvalitně komunikují.

Komunikační svět je jako ledovec

Komunikaci můžeme přirovnat k ledovci. Takový ledovec má dvě části. Menší z těchto částí je vidět nad hladinou oceánu. Druhá, zpravidla rozsáhlejší část ledovce, zůstává skrytá.

Vnější viditelný komunikační svět (vrchol ledovce) představuje verbální a neverbální projev, to co je vysloveno, či napsáno, co můžeme vnímat smyslově, tedy slova: jejich význam, ale také intonaci, rychlost, zabarvení, dále pak gesta, mimiku, postoj těla apod.

Skrytou část pomyslného ledovce pak tvoří vnitřní neviditelný komunikační svět, který v sobě zahrnuje: naše očekávání, potřeby, touhy, zájmy, různé zkušenosti a zátěže z minulosti, neprojevené emoce. To vše víceméně podvědomě vstupuje do obsahu komunikace i způsobu jak se vyjadřujeme a jak reagujeme na ostatní.

Obsah slov tvoří 7-8% veškeré komunikace. Pouhých 7-8%! Pokud tedy chceme vytvářet dobré vztahy na pracovišti a být spokojenější a motivovanější, je důležité vidět komunikační svět v celé jeho šíři a také si uvědomit, jaké bariéry na pracovišti mohou vzniknout.

Nejčastější bariéry

Jednou z častých bariér je tzv. filtrování. Filtrování znamená, že pracovník, např. podřízený, sděluje pouze to, co chce jeho šéf slyšet, popřípadě informace či skutečnosti zaobaluje, či přikrášluje. To se ve firmách velmi často stává právě ve vztahu podřízený-nadřízený (ale nejen v nich). Zvláště státní a veřejná správa je fenoménem filtrování v komunikaci výrazně prostoupená, s filtrováním se ale setkávám i u nadnárodních firem či větších korporací.

Další častou komunikační barieru představuje odlišnost. Odlišnost sama o sobě obohacuje, nikoli však nízká tolerance k odlišnosti postojů, názorů, zkušeností a hodnotových orientací.

V multikulturálním pracovním prostředí často znamená rozdílný kulturní základ a jazyk zdroj neporozumění. Také jazyk specialistů, který je odlišný může být pro „laika“ ze stejné firmy skutečně španělskou vesnicí. Odlišnost můžeme spatřit i ve vnímání času: Top manager se pohybuje ve svém uvažování v jiné časové dimenzi než řadový pracovník. Manager přemýšlí strategicky, tvoří vize, myslí na půl rok, rok, několik let dopředu. Řadový pracovník uvažuje v rovině zaměření na měsíční, týdenní, denní, úkoly. Z toho samozřejmě plynou odlišná očekávání aktérů komunikace.

 

Mezi komunikační bariéry také řadíme věrohodnost toho, s kým komunikujeme. Tedy jak respektujeme druhého, jak mu věříme. To závisí na naší předchozí zkušenosti a nezřídka také na dobré pověsti, tedy na tom „co se o daném člověku říká“, dokonce i na prvním dojmu, podle něhož máme tendenci vyhodnocovat. Při nízké důvěryhodnosti není složité, aby se komunikační bariera vytvořila.

 

S tématem komunikačních barier úzce souvisí oblast nedostatečné emoční inteligence a neschopnost naslouchat. Práce s emocemi ať už vlastními, či nakládání se emocemi druhých je klíčovou oblasti, která představuje cestu k vnitřní svobodě, i k porozumění a vytváření dobrých vztahů a komunikačních vzorců na pracovišti.

Do jaké míry projevujete emoce na pracovišti?

Na pracovišti jde přece o výkon, úspěch a někdy také o moc a prestiž. Proč bychom se tedy měli starat o pocity? Jakoby výkonově orientovaná kultura a firemní strategie bičem popoháněly k tomu být lepší, výkonnější, úspěšnější, vlivnější….zároveň ale také méně ohleduplní, méně empatičtí a méně lidští. A to nejen ve vztahu k druhým, ale velice často i sami k sobě. My sami se štveme a popoháníme, abychom byli dobří a uznávaní. A přestáváme si uvědomovat své vlastní emoce. Naučili jsme se své pocity potlačovat, protože nás zdržují. Ve svém běhu za výkonem na ně nemáme čas a tak jim nenasloucháme a také je neprojevujeme.

Bagatelizace pocitů nás ale šťastnými nečiní. Naopak. Řada mých klientů pociťuje nespokojenost, nesvobodu, nebo dokonce tíseň, úzkost. Většinou netuší, kde se takové pocity berou a co jim chtějí říci. Při koučinku často přicházíme na to, že na pracovišti buď nemají, nebo si ze strachu, že nebudou dost dobří, sami nedovolují vytvářet prostor pro své pocity. Zmíněná úzkost, někdy i nahromaděná naštvanost vstupuje jednoznačně do komunikačních postojů, které se stávají nepřirozenými, možná se taková komunikace jeví jako profesionální, ale lidská blízkost, volnost a přirozenost se z ní vytrácí. S tím často přichází i pomalá ztráta kontaktu sám se sebou s vlastní intuicí, sebereflexí a sebepřijímáním. Jako bychom na pracovištích pod maskou úspěšných a profesionálních pracovníků těžko nacházeli odpověď na otázku: „kdo jsem vlastně já?“ Jako bychom ztráceli sami sebe svou bazální vitalitu, životní sílu, vnitřní klid a spokojenost sám se sebou. To, co nás upozorní, že něco není v pořádku, může být naše fyzické tělo.

Tělo, jako varovný signál

Náš duševní stav ovlivňuje stav fyzický, jak známo. Vlivem vnitřního tlaku i tlaku okolí, žijeme dlouhodobě s notnou dávkou stresových hormonů (např. adrenalin) v krvi. Určité fyziologické funkce se díky tomu omezují na minimum (např. imunitní systém). Varovným signálem, často však jediným, který nás zastaví a upozorní, že bychom měli něco dělat jinak, je nemoc. Klienti přicházejí na životní koučink i s takovými varovnými signály, které jsou předzvěstí nemoci, vedle zmiňované duševní nepohody, celkové sklíčenosti a ztráty motivace, jsou to také poruchy spánku, nebo nechuť k jídlu, či naopak přejídání se, či holdování alkoholu (v některých případech i útěk do závislostí). Někdy také skutečně prodělali těžkou chorobu a rozhodnou se pro změnu životního stylu. V těchto případech bývá koučink výraznou podporou.

Vnitřní klid a pohoda

Vnitřní klid a pohoda se odráží v našem chování i způsobu komunikace. Vnitřní klid je aktivní stav. Kdo nese za mé vnitřní rozpoložení zodpovědnost? … Můj šéf? … Kolega? … Obchodní partner? … Po hlubším vhledu přijdeme na to, že jsme to my sami. Já jsem ten, kdo je zodpovědný za svůj vnitřní svět, vlastní pohodu a klid. Je to něco s čím můžeme pracovat, něco co můžu ovlivnit a mít pod kontrolou.

Zatímco naštvanost a mentální nastavení mého spolupracovníka těžko ovlivním, můžu pracovat se svými pocity. A vězte, že vnitřní klid a pohoda je něco, co je vyzařováno, něco, co se šíří. S pohodovými lidmi je zkrátka dobře.

Práce na svém vnitřním klidu a emoční vyrovnanosti je začátek cesty k odstranění komunikačních barier. Práce s barierami pokračuje dále např. užíváním jednoduchého jazyka, tréninkem aktivního naslouchání a kvalitní a zároveň citlivou zpětnou vazbou druhému. Dobrý kouč Vám pomůže bariery zmapovat, najít vlastní způsob postoje k nim i akční kroky směřující k dosažení toho, co je ve vašem životě důležité.

Přeji Vám šťastné a plné dny,

Mirka Bartošová,

životní koučka